Nová pec je žroutem dřeva

Hrnčírna v Hnanicích patřící Štěpánu Maixnerovi se může nově pochlubit další raritou, ojedinělou nejen na Znojemsku. Tou je pec na vypalování keramiky, v níž se topí nikoliv elektřinou, ale dřevem. Za jeden výpal spolyká celý kubický metr dřeva.  

 Tímto krokem se známý keramik vrací ke kořenům do doby dávno minulé, kdy naši předkové vypalovali keramiku ohněm. Samozřejmě žijeme v moderní době a jistě nikdo nepředpokládá, že by se usušená keramika vkládala do ohniště, ale byla postavena mohutná pec, která pojme již slušné množství keramiky.

„Tři roky jsem řešil typ pece, nakonec jsem se rozhodl pro typ mrazák. Je oblíbený pro jednodušší výstavbu. Výhodou je skutečnost, že se pec před pálením nemusí zazdít, ale stačí zakrýt izolačními materiály strop vypalovacího prostoru. Výstavbu i se zastřešením jsem zahájil v březnu, byla složitější, protože komín prochází půdním prostorem (skladový prostor pro keramiku), který musí být dostatečně odvětráván.  První výpal jsem provedl počátkem července,“ přiblížil přípravu Štěpán Maixner. Ten se podle jeho slov příliš nepovedl, byl zkušební, testovací, a v tomto případě se keramik seznamuje s jedinečnou funkcí originálu pece, snaží se jí porozumět a zjišťuje, čeho se má příště vyvarovat. Druhý výpal se již vydařil, probíhal 17 hodin. Vypalování musí být pomalé, aby keramika nepraskala. Nejvyšší teplota dosáhla 1 400°C. Pec musí také pomalu vychládat, otevřela se až po padesáti hodinách. „Chladnutí je stejně důležité jako správný výpal,“ přiblížil technologii keramik.

Pec má vypalovací prostor půl kubíku, vnitřní část tvoří izolační pěnošamot, dále sibralová izolace a venkovní plášť je z těžkého žáruvzdorného šamotu.  Celková výška pece včetně komínu je 5,5 metru. Komín je oproti obdobným pecím vyšší vzhledem k umístění do stavby, výhodou je lepší tah, což je pro provoz velmi důležité. Do pece se dá nahlédnout dvěma otvory, v těchto místech jsou žároměrky (několik kuželíků, které se po dosažení dané teploty postupně zdeformují). Jako nejvýhodnější se jeví borovicové dřevo, v době před třemi roky, kdy se rozhodl tuto pec stavět, začal připravovat dřevo, aby bylo suché. Nyní ho má poctivých 20 kubíků.

„Oproti mé elektrické peci má tato na dřevo trojnásobný vypalovací prostor. Jeden výpal v elektřině je 100kw, v případě pece na dřevo spálím asi kubík borového dřeva, takže je provoz levnější, ovšem u pece strávím 17 hodin. Elektrika je jednodušší – zapnu a přijdu za dva dny. O regulaci se postará automatika. Výpal v peci na dřevo je zajímavější z hlediska pestrosti glazur, protože dochází k redukčnímu výpalu, kdy omezuji přístup vzduchu, což u elektriky nejde,“ přiblížil rozdíly Maixner.

Keramika je pro Štěpána Maixner již ne koníčkem, ale pořádným koněm, který mu bere takřka veškerý volný čas. Nyní se zaměřil na bucláky, džbány, sádelňáky a další typy staré keramiky.  „Vždy se budu těšit na nový výpal ve své nové peci. Mám za sebou dva výpaly, předpokládám, že do konce roku budu mít další tři. V dalších letech bych chtěl dělat asi osm až deset ročně,“ dodal hnanický keramik.  -eis-



Štěpán Maixner před vypalovací pecí, v ruce drží žároměrky, které infromují při pálení o dosažené teplotě. foto: -eis-


Štěpán Maixner před keramikou, která byla ještě před třemi dny v peci. foto: -eis-

zdroj:

PaedDr. Jiří Eisenbruk
zástupce šéfredaktora
eisenbruk@znojemsko.cz
www.znojemsko.cz
Zpět na výpis novinek